Páteční odpolední slunce praží na bývalé trolejbusové parkoviště, když procházím branou a mířím přímo k hlavní scéně, kde řádí Rakušané GASMAC GILMORE. Překvapuje mě vylidněnost areálu. Těch pár skupinek se tu ztrácí, ačkoliv je již po čtvrté odpolední. Když chvilku pobudu na hlavní scéně, celkem chápu, že tu zatím chybí hudba, která by někoho opravdu přitáhla. GASMAC GILMORE, v černobílých kostýmech, hrají kombinaci balkánské dechovky a bigbítové zábavy. Tedy pro mě nic zábavného.

Mé kroky proto míří na scénu České Spořitelny, kde úřaduje kapela KNÍRY, která se rychle zapsala hluboko do povědomí. Založila ji kultovní figura plzeňské scény, která kdysi divočila v legendárním POŽÁRU MLÝNA a před nedávnem poslala svým odchodem ke dnu další festivalovou stálici zvanou TLESKAČ. Prasopes, který tu zpívá, má sice již vrásky a notně prošedlou kštici, ale nic to neubírá na energii, kterou kropí halu depa. Skupinu zezadu jistí další kult plzeňských pódií, tedy Ondra Muller z MADEBYTHEFIRE. Díky němu má kapela mnohem větší lauf, než před nimi hrající GASMAC GILMORE. Stejně jako u nich nechybí řádná stylizace, nadhled a navíc samozřejmě největší hitovka zvaná „Knír“.

První vydatnější pohyb je vidět u Tourbusu, při SKYLINE. Eletronická tancovačka říznutá drum’n’bassem je již festivalovou stálicí. Vždy působí jako zvukový energiťák. I v horku dokázalo frontmanské duo hodit pod tourbus taneční dynamit, který nešlo ignorovat.

Dá se říci, že po SKYLINE se areál opět vylidnil. Když na hlavní scéně začíná DE STAAT, je fotografů v koridoru před scénou víc, než lidí na obrovském prostoru před pódiem. Holanďané to berou s humorem a osobně vítají na začátku koncertu každého jednotlivce, co přihlíží. Jejich hudba nabízí mnoho barev z pestré palety značky alternativní rock. Kombinuje se tu stoner i blues rock, některé momenty dávají vzpomenout na starého Nicka Cavea, jiné na britský objev ROYAL BLOOD. Je v tom romantika i špína ulice. Rozhodně jedna z kapel, o kterou se budu zajímat i po skončení festivalu.

Mnohem plněji to vypadá v klubu Papírna. Nevím, zdali se tu lidé schovávali před sluncem nebo opravdu poslouchali MUCHU. Slyšel jsem o této divě feministického punku mnohé, poslouchal jsem její „Mrdá mi v hlavě“ v songu „Ježíš“ a další hitovky a nezjistil jsem, co na tom lidi mají. A nezjistil jsem to bohužel ani na koncertu. Možná ty texty, ale hudebně mě to míjí obloukem.

Velkým překvapením na tourbusu je pro mě beatboxer THEPETEBOX. Krom svých věcí dokáže předložit skvělou coververzi NIRVANY, Pather Dance a dalších hitů, kterým dodává zcela nový a zatraceně cool kabát. S looperem, hlasem a kytarou dokáže dělat opravdové zázraky. Nejen beaty, neuvěřitelně pestré vokály, ale i žestě a další nástroje dokáže vyšvihnout tak, že valím… uši. Občas si pomůže třeba kytarou. Pod scénou někdo mává transparentem hlásajícím, že je to génius. A já se pod něj podepisuji. Pro mě naprosto jedinečné vystoupení, které zastínilo zatím vše, co jsem v tomto ranku živě viděl.

Peter Doherty, jeden z headlinerů prvného dne, rozhodně takovým charismatem netrpěl. V prvních řadách byly hlavně dívky, které jsem zaslechl vzpomínat na jeho kapelu THE LIBERTINES a komentovat jeho bůčkatící postavu. Pete v roztrhané košili a korálcích brnká na kytaru. Už to není romantický klučík ani zfetovaný rebel. Teď je to jen ne moc dobrý kytarista v kloboučku s jalovým hlasem. Bohužel. Nuda.

To rozhodně nelze říci o belgické kapele BRNS. Náladový indie-rock, koketující s elektrizujícím éteričnem, skvěle pracující s vokály hudebníků mi připomenul něco z Francouzů KID WISE, něco z ruských MOTORAMA nebo švédských JENIFEREVER. Silná, podmanivá atmosféra mě dokázala kompletně přenést do zcela jiného světa. Velká škoda, že se set kryje hned se dvěma dalšími zajímavými vystoupeími. Pro mě jednoznačně objev číslo jedna letošního Rock For People.

Pod Tourbusem je také plno a energie je zde zcela jiná. Kazatel na tribuně káže „udělej bordel, když jsi na naší show“, ano je tu VLADIMIR 518 a přijde mi, že je mnohem energičtější, než kdykoliv jindy. Set jak víno. Tenhle týpek to s davem umí. „Planeta Praha“ a „Já to říkal“, ale i starší pecky jako “Jdu dolů“, „Egomaické“, „Jak se jmenuje ta moje kapela“ samozřejmě nechybí. Set odsýpá neuvěřitelně rychle, jako pokaždé, když mi VLADIMÍR zkřížil cestu. S lítostí ale utíkám ještě do Papírny.

Tam totiž svůj set dohrávají MADE BY THE FIRE. Mrzí mě zvuk, ale nemrzí mě, že tu jsem. Poprvé vidím MADE BY THE FIRE se zpěvem a už se velmi těším, až si to zopakuji v nějakém klubu, kde bude hudbě více rozumět. Koncert uzavírá „Kytice“ a velký aplaus.

Poslední, co v pátek slyším, jsou MODESTEP. Londýnská omladina, kterou doslova vystřelila na velká pódia během posledních pěti let dubstepová vlna. Kombinace rockové energie a dubstepového zvuku startuje nelidskými plochami, které mi trhají vnitřnosti. Energická show, při které se polovinu setu maskovaný kytarista „rozcvičuje“, má jednoznačně největší ohlas z celého dne. Konečně se, když se od pódia otočím, cítím jako na festivalu. Masivní sound a taneční beaty s nepravidelnými breaky, ale i citelnými kytarovými bustry jsou důstojným zakončením prvního dne.